Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také. Když mi koncem letošního června Libor Olič alias Olin předával umaštěný (možná i to je slabé slovo) kryt motoru, pětilitrový soudek od piva, který už něco pamatoval a nově koupenou rakev na střechu své Fabie a po pár dnech jetou expanzní nádobku a vyřezaný kryt na baterii na kterém, po přebroušení, bylo odhaleno 6 různých barev, tak ani ve snu by mě nenapadlo kam až tento příběh může zajít.Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také.
Po dlouhé době Nešpi nezapomněl dokumentovat svou malbu a tak tady máme pro inspiraci nový postup malby na kryt motocyklu. Nyní již jeho vlastními slovy:
Pro malbu jsem použil pistolku Harder & Steenbeck s tryskou 0.15 mm, barvy Inspire od Specialist Paints, které se ředí nitro ředidlem.
Postavu Harley jsem nejprve obkreslil na šablonovu folii, vyřezal skalpelem a po té přenesl na kryt sedadla spolujezdce. Odlepoval jsem jednotlivé plochy a lehce zaprášil velice řídkou šedou barvou.
Na šepsovaná plátna jsem se dívali posledně, dnes se podíváme na přilbu pro motocykl. Když se podívám v garáži a na půdě, všude nalézám staré přilby, které jsem používal já, moji kamarádi nebo někdo z rodiny. Nechtěl jsem je vyhazovat a až teď vidím, že to bylo dobře. Stará přilba je ideální povrch pro trénink na airbrush. A to jak na přípravu, test tmelu, barev a laku.
To právě on dal astronautce Ripleyové tak hrůzného soupeře, příšeru s kyselinou místo krve. Vetřelcem se ale dílo švýcarského surrealisty Hanse Rudolfa Gigera nevyčerpává. Svou znepokojující kombinací brutality, sexuálních motivů a biomechaniky se může směle rovnat svému vzoru Salvadoru Dalímu. Ke spolupráci s tehdy začínajícím režisérem Ridleym Scottem se dostal Giger vlastně náhodou. Scottovi, který hledal již několik týdnů podobu stvoření, které mělo sehrát jednu z hlavních rolí v jeho chystaném filmu, ukázal jeho tvorbu scénárista Dan O'Bannon.
Airbrush byl dlouho používaný na změnu a úpravu v pre-digitální éře. V zručných rukou to mohlo znamenat to že detaily na fotografii bývaly ‘vylepšeny’ a upravovány.Mnoho fotografií úředníků z vládních systémů ukázaly, že jsou retuší upravené, často spousta lidí byla velmi zdálena skutečné podobě. Ukazovalo to rozdíl mezi skutečným stavem a tím vyumělkovaným.
Termín “vyretušovat” nebo “vyretušovaná fotka” také byla použitá s popisem fotky kouzla ve kterém model je nedokonalý a byl vzdálený skutečnosti nebo ve kterém jeho atributy byly zvýrazněné. Termín byl často byl aplikovaný v pejorativním způsobu popisovat představy o nerealistické ženské dokonalosti a byl zvláště používaný na obrazy v časopisu Playboy.