Čekali jsme dlouho, ale nakonec jsme se dočkali a můžeme se podívat na práci aživot jednoho malíře a grafika který zrovna není z Evropy. Airbrushem se živí a zabývá již téměř třicet let, získával zkušenosti v Americe a v Kanadě do roku 2001 a v roce 2005 byl zvolen předsedou poroty na Mezinárodní soutěži v Minnesotě v USA a zúčastnil se několika známých projektů. Na naši výzvu zareagoval emailem, díky němuž máme průřez jeho tvorbou. Podívejme se na něj blíže....
Airbrush má delší historii, než bychom si mohli myslet. Jeho vznik se datuje už ke konci 19.století. Tehdy ho ale používali pouze k retuším obrazů, či v reklamní branži. Obor Americké retuše se však začal velmi rychle vyvíjet a nastupujícímu trendu dal svými výrobky, inovacemi a patenty úplně nový rozměr pan Jens Andrea Paasche, zakladatel Paasche Airbrush company.
O počítačových case a postupech jak si je vyzdobit nevšední malbou pomocí airbrushe jsme si psali již mnohokrát. Dokonce nám naši čtenáři poslali i pomalovaný laptop a postup jak autor postupoval. A to prosím udělal celkem spičkové dílko napoprvé i když byl téměř totální začátečník. Hlavně to chce se nebát a zkoušet, cvičit a cvičit. Word of warcraft zná snad každý kdo má počítač, osobně se mi vždy líbila grafika této hry a také velká "chytlavost" akce a ovládání celé strategie, která je lepší než u našeho státu...V tomto postupu se podíváme na dílo jednoho ostříleného umělce, nenechte se odradit lehce death-hell-metalovým pojetím grafiky, prostě to k němu patří.
Víte občas, né vždy ale občas, člověka napadne kdejaká pitomost. Některé napadají pitomosti i podvědomě, někdo se musí krapet snažit. Já se Vám přiznám, že s pitomými nápady nemám problém. Naposledy mě taková pitmost napadla na počátku minulého týdne, kdy jsem v jednom nejmenovaném diskontu vzal do ruky malířské plátno s akrylovými barvami s předlohou jakéhosi pěkného mostu a bylo vymalováno.
Předmětná malba je uměleckým evergreenem, je věčná. Výstava nám však neukazuje celé spektrum současné tvorby, ale je určitým intuitivním výběrem uměleckých děl autorů narozených převážně v 70. letech minulého století. Takový výběr se zrodil v mysli kurátora výstavy, rovněž třicátníka, Petra Vaňouse. Původně chtěl oslovit až čtyřicet umělců, ale nakonec jich vystavuje dvacet čtyři. Umělci mají společnou zkušenost z dětství prožitého v době normalizace. Tato zkušenost však přežívá v jejich podvědomí v odpolitizované formě.