Čekali jsme dlouho, ale nakonec jsme se dočkali a můžeme se podívat na práci aživot jednoho malíře a grafika který zrovna není z Evropy. Airbrushem se živí a zabývá již téměř třicet let, získával zkušenosti v Americe a v Kanadě do roku 2001 a v roce 2005 byl zvolen předsedou poroty na Mezinárodní soutěži v Minnesotě v USA a zúčastnil se několika známých projektů. Na naši výzvu zareagoval emailem, díky němuž máme průřez jeho tvorbou. Podívejme se na něj blíže....
Tedy spíše vnitřku nalévacího otvoru. Téměř každý druhý motocykl, který jsem měl možnost opravovat, nebo vidět měl podobný problém. Barva na vnitřku se téměř vždy začala odlupovat a časem zpuchřela. Je to dané tím, že je často barva i ve vnitřku nádrže. A to jak z továrny, tak i po přelakování. Je úplně jedno zda se jedná o silnici, enduro nebo chopper. Benzín časem naleptá i ten sebelepší povrch, zvláště v okolí hrdla a vy se nyní podívejte, jak jsem se s tím popral. Více v článku…
Už je to strašně dlouho, co jsem začal stavět modely letadel a lodí. Vždy jsem zápolil se štětcem, houbičkou a udělátky, abych nanesl nátěr na povrch. Potom jsem si pořídil kompresorek z lednice a jednoduchou fixírku z trubičky a injekční stříkačky s jehlou a tisícovkou experimentů jak to naladit. Dostalo mě, jak na povrchu vypadá barva po stříkání úplně jinak než po štětci. Přišlo další experimentování s domácí pistolkou a nakonec já starý skrblík investoval do nástroje značky Fengda a lepšího kompresorku. Nechápu jak jsem tak dlouho mohl být bez ní.
Předmětná malba je uměleckým evergreenem, je věčná. Výstava nám však neukazuje celé spektrum současné tvorby, ale je určitým intuitivním výběrem uměleckých děl autorů narozených převážně v 70. letech minulého století. Takový výběr se zrodil v mysli kurátora výstavy, rovněž třicátníka, Petra Vaňouse. Původně chtěl oslovit až čtyřicet umělců, ale nakonec jich vystavuje dvacet čtyři. Umělci mají společnou zkušenost z dětství prožitého v době normalizace. Tato zkušenost však přežívá v jejich podvědomí v odpolitizované formě.
Už dlouho jsem se chystal na tu kapotu a dveře. Ne, že bych je tahal po výstavách jako ty předchozí, ale prostě jsemsi ji chtěl udělat pro své milované staré auto. Ano, přiznám, taky jako malou reklamu na to co dělám a taky bych byl zase někdy rád středem pozornosti. Ne, že bych doposud nebyl, jelikož jsem byl díky zesilovači Magnat slyšet už z daleka a hliníková kola mému auto sluší, ale co si budeme povídat, airbrush je airbrush. A pokud máte na kapotě plameny, tak si vás každý (včetně policie) bude už pořádně na silnici pamatovat. Ukážu Vám, jak jsem si ho pomaloval a jak jsem si s tím musel poradit při mé lásce k ohni, lebkám a všem těm mým kostlivcům.