Jsou velmi přesné japonské stříkací nástroje, kvalitně zpracované, s tryskami vyrobenými z titanu a se zárukou od výrobce na 5 let. Pistolky Iwaty i té nejnižší řady jsou schopné stříkat velmi slabou čarou, postačující na jemnou prácí (což ochotně demonstrujeme každému zájemci, např. na Airbrush Art Festivalu 2010, kterého jsme se zúčastnili). Jenom pomocí pistolí od Iwata člověk dokáže nastříkat 20 lebek(!) na ploše stejné jako mince.Viz video microairbrushing.
Jakmile se mi dostala do ruky, hned jsem věděl že za cenu necelé tisícovky bude tahle pistolka na airbrush ta pravá pro mě. Nechtěl jsem moc investoval a přitom jsem chtěl něco, s čím půjde malovat, foukat farva a aby to chvilku vydrželo. Co jsem četl recenze, zatím jenom chvála. A to i po pár letech používání prý nejevila žádné velké známky opotřebení. Ale to jen díky dobré péči a čištění, které jí zbaví usazenin a zbytků barvy. Samozřejmostí je uložení vyčištěné pistolky do pouzdra, aby se mám neválela na stole nebo na polici.
Mnoho lidí se mi diví, proč udržuji svou pistoli tak úzkostlivě čistou a stále až přehnaně o ni pečuji. Snad to není tím, že stála poměrně dost peněz, nebo že jsem puntičkář. Možná je to proto, že vím jak je důležité její správné fungování. Možná to víte sami, že někdy ta práce není to pravé a retuš fouká všelijak. Pak přijde na řadu čištění. Naprosto nesouhlasím s Vaším článkem, že stačí pistolku po práci vystříkat cleanerem a probublat, otřít a uložit. A pak že děláte jednou za čas pořádné „velké čistění“ s demontáží a dokonalou očistou. To přeci nejde, fatktem je, že většina problémů jsou spojeny s uzasováním nečistot uvnitř pistolky. Mám zkušenosti s tím, že můj nástroj funguje dobře pouze dobře vyčištěný a na rozdíl po některých z Vás to jen tak neflákám.
Co vím,vždy měl rád fantasy malíře, od Borise Valleja,přes Roya až po Viktorii Frances.Zavítal jsem tehdy k němu do jeho improvizovaného ateliéru. Předcházelo tomu pár schůzek, převážně v místním pohostinství, kde mi ukázal své práce. Maloval pomocí oleje, kreslil tužkou a v neposlední řaděse zajímá o digitální malbou.Je autorem spousty obrazů, reklam i obalu na CD. Ptal se mne tehdy, co je to ten „érbraš“, že to nevypadá špatně a že by to rád zkusil..
Vytahoval jsem nějaká data z archívu stovek textů a tak jsem se rozhcenodl publikovat to i když je to hodně staré. Rozhovory a recenze se chystají na příští týden, jelikož nějaké další obrázky uvízly na webu. Kdysi předtím,když mi zapojili internet jsem přišel lehce na to,jak vytvořit nějaké takové stránky a cpal jsem tam chaoticky informace ze světa tuningu a bavilo mne to. Nebyl to jen tak obyčejný tuning, ale venkovský a stupidní. Ne, že bych ho sám dělal,fuj…nic mi to neříká, ale když jsem šel ulici viděl zběsilou škodovku s nalepenými plasty, koncovkou výfuku a vzadu reproduktory od televize, nedalo mi to a musel jsem to vyfotit. Stránky měly ohlas, ale přibližně v téže době vznikl TUZING.com, kde si z podobného tuningového zaměření dělali legraci jiný a já to stopnul. Ne, že by mne kdosi obvinil z plagiátorství,ale proto, že mne už nebavilo psát o dusíku, dřevěných křídlech, poklicích, trapných světýlkách a subwooferech.