Do retuše používám kvašové barvy
Dělal jsem spoustu experimentů a barvou a asi ještě budu. Ale nikdy se asi nedá přijít k hotovému. Každopádně situace byla taková, že jsem měl dílenský kompresor, ale kromě pistole na velké plochy nebyla žádná retuš ani jednoduchá fixírka na efekty. Ale já jsem je dělat chtěl. Rozhodnutí koupit retuš jsem měl až později, zato byla spousta práce s lakováním velkých ploch, automobilů, motocyklů a všeho možného.
Zaregistrujte se a přečtěte si více...
Přidat komentář
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Příspěvky
-
Hlavní sekce
-
Začínáme
- Do retuše používám kvašové barvy
Když jsem se o Petrovi dozvěděl, tak to bylo někdy v roce 2006, když byl čerstvým absolventem airbrush kurzu pana Křemečka. Petr se mi po krátké době ozval a poslal mi první vzorky své práce na náš první webový e-magazín. Okamžitě všechny zaujal a sklidil slova chvály. A nejen to, 
Výtvarník a hudebník Karel Kopic začínal s pistolkami poháněnými vyřazenými kompresory z ledniček, dnes je řazen k nejlepším airbrusherům ze zemí bývalého východního bloku. Obrazy vytvořené původem americkou výtvarnou technikou, spočívající ve stříkání barvy speciálními pistolemi, představuje po devíti letech opět na rodném Ústecku. Série kartonů, kterým se v poslední době stále více věnuje, je pod názvem Eggs over Easy and More vystavena na zámku Trmice.
Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také. Když mi koncem letošního června Libor Olič alias Olin předával umaštěný (možná i to je slabé slovo) kryt motoru, pětilitrový soudek od piva, který už něco pamatoval a nově koupenou rakev na střechu své Fabie a po pár dnech jetou expanzní nádobku a vyřezaný kryt na baterii na kterém, po přebroušení, bylo odhaleno 6 různých barev, tak ani ve snu by mě nenapadlo kam až tento příběh může zajít.Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také.
Jako průměrný Čech jsem vystřídal několik značek automobilů. Od českých, italských, jednoho Japonce a nějaký ten Volkswagen. Ale nejvíce se mi zaryl do paměti jeden automobil. Nevím, do jaké míry je značka Ford spolehlivá, je možné že nový automobil by mi nezpůsobil tolik problémů jako tento vůz. Nepsal bych o tom, ale také se mi dostal „pod pistoli“ a i když neposedná drůbež zůstala pod zámkem, malé nehodě jsem se nevyhnul. Vše začalo zcela nenápadně před mnoha lety v malém autobazaru v Havrani.
Zde je malá ukázka dobře odvedené práce. Míluška mi ukázala co by chtěla na jejich starého Asuse. Tak jsem se na to podíval a ten orel a styl malby mi byl hodně povědoný. Kde já tohle už viděl? Ano, naposledy jsem tento styl viděl u Jardy Křemečka a jeho dílech. A tak jsem se pustil do hledání a našel. Měli jsme tu hodně postupů i na laptopy. Osobně jsem viděl dvakrát na vlastní oči jak kluci malovali a nebylo to pravé ořechové. Už proto, že poprvé notebook rozebrali a namalovali a po složení nefungoval tak jak by měl. Podruhé ho jen zaklapli a malovalo se jen na vršku, ale díky lajdáckému olepení se lak dostal na klávesnici. Zjistím co je lepší a jaký postup by zvolil profesionální grafik ve studiu. A nyní ten pták, snad orel bělohlavý.