Super kompresor na modelářskou pistoli
Už jsem měl pár dotazů na to, co vlastně používám na stříkání modelů. Pistoli už jsem tu ukázal a po roce a půl konečně ukážu i kompresor… Kompresor jsem dostal zadarmo od kolegy kitaře, který si kupoval profi výrobek a tenhle mu bylo líto vyhodit (ještě že tak). Používal k němu vlastnoručně sestavenou pistolku z injekční jehly a byl spokojený. Takže: celý kolos má asi 15 kg, táhnul jsem ho vlastně už předminulou zimu přes celou Prahu sockou a doma mi skoro upadly ruce. Je obalený v krabici z latí a sololitu, což až tak podstatné není, ale dá se přikrýt a tím ochránit od prachu atd.
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Příspěvky
-
Hlavní sekce
-
Začínáme
- Super kompresor na modelářskou pistoli
Už je to strašně dlouho, co jsem začal stavět modely letadel a lodí. Vždy jsem zápolil se štětcem, houbičkou a udělátky, abych nanesl nátěr na povrch. Potom jsem si pořídil kompresorek z lednice a jednoduchou fixírku z trubičky a injekční stříkačky s jehlou a tisícovkou experimentů jak to naladit. Dostalo mě, jak na povrchu vypadá barva po stříkání úplně jinak než po štětci. Přišlo další experimentování s domácí pistolkou a nakonec já starý skrblík investoval do nástroje značky 
Zde je malá ukázka dobře odvedené práce. Míluška mi ukázala co by chtěla na jejich starého Asuse. Tak jsem se na to podíval a ten orel a styl malby mi byl hodně povědoný. Kde já tohle už viděl? Ano, naposledy jsem tento styl viděl u Jardy Křemečka a jeho dílech. A tak jsem se pustil do hledání a našel. Měli jsme tu hodně postupů i na laptopy. Osobně jsem viděl dvakrát na vlastní oči jak kluci malovali a nebylo to pravé ořechové. Už proto, že poprvé notebook rozebrali a namalovali a po složení nefungoval tak jak by měl. Podruhé ho jen zaklapli a malovalo se jen na vršku, ale díky lajdáckému olepení se lak dostal na klávesnici. Zjistím co je lepší a jaký postup by zvolil profesionální grafik ve studiu. A nyní ten pták, snad orel bělohlavý.
To právě on dal astronautce Ripleyové tak hrůzného soupeře, příšeru s kyselinou místo krve. Vetřelcem se ale dílo švýcarského surrealisty Hanse Rudolfa Gigera nevyčerpává. Svou znepokojující kombinací brutality, sexuálních motivů a biomechaniky se může směle rovnat svému vzoru Salvadoru Dalímu. Ke spolupráci s tehdy začínajícím režisérem Ridleym Scottem se dostal Giger vlastně náhodou. Scottovi, který hledal již několik týdnů podobu stvoření, které mělo sehrát jednu z hlavních rolí v jeho chystaném filmu, ukázal jeho tvorbu scénárista Dan O'Bannon
Rozhodoval jsem se dlouho, jestli si aibrush pořídit. Nic jsem o tom nevěděl a veškeré informace jsem hledal u kolegů a na setkáních. Internet v té době prakticky neexistoval a tak těch informací bylo opravdu málo. Kdo pistoli měl a uměl ji používat, nerad se dělil o své poznatky. Bylo a ještě je spousta modelářů, kteří pistoli nepoužívají a používat nechtějí. Metod, jak dostat barvu na povrch modelu je celá řada. Já však neodolal lákání tohoto nástroje a tak se jako první pistolka u mě ohřála značka Rewel. Možná to sem nepatří, ale použití je prakticky stejné, jako když se pistolkou maluje na jiné povrchy. Můžeme patinovat, pigmentovat a také lakovat, pokud budeme znát jak správně používat barvy.
Jak již bylo slibováno, je zde další příspěvek. Jedná se o malbu na zeď, tzv. „wallpainting“. Posilovna pokud je opravdu harcore potřebuje i pořádnou výzdobu. Hlavně originální. Takovou, která bude mít svůj styl, takovou, která upoutá hned na první pohled. Ve snímcích se podívejme na postup práce a pár průvodních slov autora, který vlastní nejen airbrush designérskou firmu, ale stal se majitelem i skvělého tattoo studia, odkud odcházejí pouze a jen spokojení zákazníci. Když mě vítr po čtyřech letech opět zavál na místo činu, přivítal mě Sančez převelice vřele a seznámil mě s dalším plánem a postupy jeho prací