Předmětná malba je uměleckým evergreenem, je věčná. Výstava nám však neukazuje celé spektrum současné tvorby, ale je určitým intuitivním výběrem uměleckých děl autorů narozených převážně v 70. letech minulého století. Takový výběr se zrodil v mysli kurátora výstavy, rovněž třicátníka, Petra Vaňouse. Původně chtěl oslovit až čtyřicet umělců, ale nakonec jich vystavuje dvacet čtyři. Umělci mají společnou zkušenost z dětství prožitého v době normalizace. Tato zkušenost však přežívá v jejich podvědomí v odpolitizované formě.
Co byste udělali, kdyby Vám někdo poslal novou hliníkovou skříň za tři tisíce a k tomu další hardware? Mě nenapadlo nic lepšího, než tu case jednoduše rozřezat. Říkáte si, že jsem se teď asi zbláznil! Ale ten, kdo byl na letošním Digitexu v Brně, už asi začíná chápat. Chcete vidět, jak vznikala skříň s přezdívkou ASUSevolution? Jak jsem říkal, v tuto chvíli přišlo na řadu přelakování nově vytvořeného vrchního dílu, jelikož plnič je již nádherně vytvrzený. Celou plochu jsem přebrousil pod vodou a perfektně odmastil. Pak přišla na řadu matná černá barva, jež přesně sedí k ostatním částem skříně. Poměrně dlouho jsem zvažoval, zdali celou case přelakovat na lesklou, anebo zachovat původní nástřik. Jelikož ten je však velmi kvalitní, připadalo mi škoda jej ničit, když to není naprosto nevyhnutelné.

Po delší době tu máme další postup malby na triko! Zvláštní barva trika mi připomínala rez, tak mi nedalo něco na něm vytvořit a popíšu vám jak na to. V první řadě je potřeba nějaký motiv, v mém případě schéma řazení starého Fordu a nápis pro jejich nadšence. V podstatě to může být cokoli, jen je to potřeba vyříznout ideálně do samolepící fólie, kterou použijeme k maskování.
V posledním postupu jsem maloval texturu kamene, nyní si ukážeme jak na texturu dřeva. Opět jsou různé možnosti jak tohoto výsledku dosáhnout, já jsem použil houbičku a pak už jen pistoli. Maloval jsem opět na plechovou tabulku a kromě dřeva jsem si naplánoval vyhloubený nápis a ještě pavouka pro zpestření. Texturu dřeva jsem nakonec maloval dvakrát, protože první se mi zdála až moc tmavá.
Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také. Když mi koncem letošního června Libor Olič alias Olin předával umaštěný (možná i to je slabé slovo) kryt motoru, pětilitrový soudek od piva, který už něco pamatoval a nově koupenou rakev na střechu své Fabie a po pár dnech jetou expanzní nádobku a vyřezaný kryt na baterii na kterém, po přebroušení, bylo odhaleno 6 různých barev, tak ani ve snu by mě nenapadlo kam až tento příběh může zajít.Na světě nejsou krásnější příběhy než ty s dobrým koncem. V tuningovém světě to platí také.