K modelářům však patří kvalitní airbrush stříkací pistole. Jsme jejich hrdými majiteli ale zároveň i skromnými učni při získávání zkušenosti během stříkání. Pořídili jsme si dvě pistole. První je Aerograf s tryskou 0.2 mm na jemnou práci, druhá pak pistole typu fixírka na stříkání větších ploch. Kompresor máme zatím půjčený, ledničkový. Nejtěžší volbou bude zřejmě druh barvy.
Co byste udělali, kdyby Vám někdo poslal novou hliníkovou skříň za tři tisíce a k tomu další hardware? Mě nenapadlo nic lepšího, než tu case jednoduše rozřezat. Říkáte si, že jsem se teď asi zbláznil! Ale ten, kdo byl na letošním Digitexu v Brně, už asi začíná chápat. Chcete vidět, jak vznikala skříň s přezdívkou ASUSevolution? Jak jsem říkal, v tuto chvíli přišlo na řadu přelakování nově vytvořeného vrchního dílu, jelikož plnič je již nádherně vytvrzený. Celou plochu jsem přebrousil pod vodou a perfektně odmastil. Pak přišla na řadu matná černá barva, jež přesně sedí k ostatním částem skříně. Poměrně dlouho jsem zvažoval, zdali celou case přelakovat na lesklou, anebo zachovat původní nástřik. Jelikož ten je však velmi kvalitní, připadalo mi škoda jej ničit, když to není naprosto nevyhnutelné.
Nejenže tetování záři pod UV lampami ale přes den zůstává realisticky černé. Ještě nikdo nikdy nevyvinul toto složení a jsme hrdí, že vám ho můžeme představit. UV doplněk je přesně stejný jako standardní airbrush tetování, vypadá realisticky, necítíte jej na kůži a může být aplikován na jakýkoliv vzor.
Tedy spíše vnitřku nalévacího otvoru. Téměř každý druhý motocykl, který jsem měl možnost opravovat, nebo vidět měl podobný problém. Barva na vnitřku se téměř vždy začala odlupovat a časem zpuchřela. Je to dané tím, že je často barva i ve vnitřku nádrže. A to jak z továrny, tak i po přelakování. Je úplně jedno zda se jedná o silnici, enduro nebo chopper. Benzín časem naleptá i ten sebelepší povrch, zvláště v okolí hrdla a vy se nyní podívejte, jak jsem se s tím popral. Více v článku…
Předmětná malba je uměleckým evergreenem, je věčná. Výstava nám však neukazuje celé spektrum současné tvorby, ale je určitým intuitivním výběrem uměleckých děl autorů narozených převážně v 70. letech minulého století. Takový výběr se zrodil v mysli kurátora výstavy, rovněž třicátníka, Petra Vaňouse. Původně chtěl oslovit až čtyřicet umělců, ale nakonec jich vystavuje dvacet čtyři. Umělci mají společnou zkušenost z dětství prožitého v době normalizace. Tato zkušenost však přežívá v jejich podvědomí v odpolitizované formě.