Airbrushové malby jsem začal dělat v únoru 1972 na požádání známého člověka – experta na čtení z dlaně, který vytvářel psychedelické kresby. V té době jsem byl zaměstnaný tvorbou velkorozměrných obrazů Passages, které měly vždy stejnou formu. To znamenalo, že opakování základní formální struktury se stalo záležitostí rutiny. Proto jsem začal odbočovat k těmto experimentálním kresbám jednou nebo dvakrát týdně. Práce začínala odpoledne a obvykle končila nad ránem. Na první kresby jsem používal černou akrylovou barvu, ale později jsem pracoval se zředěným Indickým inkoustem na velkých rozměrech.
Peter se mi po letech ozval s tím že i když má hodně práce, na malování si vždy čas najde.
"Ahoj Ludo... posielam nejaké malé dielo aj z malým postupom. Postupom... nie
je moc podrobný ale samozrejme použil som na ostré prechody pásku alebo
krivítka. Farba Createx a pištolka Iwata HP- B plus."
Malý postup je níže v článku...
Po nějakém čase se dostáváme k práci, kterou zadala jedna místní lakovna. Auto je sice novější (2008), ale na jeho palubku chtěl majitel kupé z roku 1934, nejlépe nějaký komiksový Hot Rod. Našel jsem nějaké předlohy a majitel přišel pak ještě s krysou. Tedy s ilustrací, abych to nějak zakomponoval do celku na již uvedenou přístrojovou desku. Malba na ní nebyla vůbec jednoduchá, je to vinylový vroubkovaný plast a to ani na airbrush není zrovna ideální povrch. I když jsem takový úkol dělal poprvé, snažil jsem se vyjít majiteli maximálně vstříc. Více v článku…
Chcete na letní párty oslnit nápaditým tetováním? Nechcete ho ale mít celý život? Žádný problém. S tetovací technikou airbrush vytvoříte skvělé tetování, kterým překvapíte své přátele. Za pár dnů ale zcela zmizí. Airbrush vynalezli překvapivě filmoví tvůrci. Hercům je často potřeba přimalovat nějaké dočasné tetování. Zároveň je ale potřeba, aby vypadalo co možná nejrealističtěji. Klasické samolepky působily uměle. A tetování na dva roky či dokonce trvalé herci pochopitelně nechtěli. Airbrush bylo skvělým řešením. Na první pohled vypadalo jako pravé tetování, vydrželo i několik natáčecích dnů a poté rychle a beze stopy zmizelo.
Už dlouho jsem se chystal na tu kapotu a dveře. Ne, že bych je tahal po výstavách jako ty předchozí, ale prostě jsemsi ji chtěl udělat pro své milované staré auto. Ano, přiznám, taky jako malou reklamu na to co dělám a taky bych byl zase někdy rád středem pozornosti. Ne, že bych doposud nebyl, jelikož jsem byl díky zesilovači Magnat slyšet už z daleka a hliníková kola mému auto sluší, ale co si budeme povídat, airbrush je airbrush. A pokud máte na kapotě plameny, tak si vás každý (včetně policie) bude už pořádně na silnici pamatovat. Ukážu Vám, jak jsem si ho pomaloval a jak jsem si s tím musel poradit při mé lásce k ohni, lebkám a všem těm mým kostlivcům.